Pohoda v Tullnu na Dunaji

Do městečka Tulln an der Donau kousek za Vídní se ráda vracím. Je to blízko a procházka zdejšími nádhernými zahradami potěší i ty, kteří rýpání v hlíně moc nedají. Jezdíme sem vždy, když se vrátíme z rakouských hor a platí nám ještě dálniční známka. Takže jeden víkend jsme si užívali v Raxech a další neděli šup znova za hranice. V mém případě šlo již o třetí návštěvu zdejšího areálu.

V neděli 20. 6. bylo pekelné vedro. Jak tady, tak u našich jižních sousedů. A naše auto nemá klimu! Nicméně necelou tři hodiny trvající cestu jsme zvládli ve zdraví a rozžhavené počasí mělo své výhody - tak málo lidí jsem tu v životě neviděla! U vchodu jsme se prokázali certifikáty o očkování a testu, zaplatili vstup a pak už vstoupili do zeleného ráje. 
Areál je rozčleněn do několika desítek různě pojatých zahrad a slouží zejména jako inspirace pro úpravu vlastního pozemku. Od minipředzahrádek přes zahrady bezúdržbové, přírodní, zeleninové, bylinkové až po různé balkony, terasy či květinové louky. Kromě inspirace je cílem návštěvy i relax, takže tu člověk narazí na spoustu míst určených k odpočinku - zahradní domky, lavičky, lehátka, křesla, houpačky... 
Může se tu také načerpat spousta vědomostí o bylinkách, zelenině, vodních prvcích, a hlavně ekologickém způsobu zahradničení - domky pro hmyz, komposty... Jedno z top míst pro mě je simulace baltské pláže s pískem a typickými plážovými lehátky se střechou. Dále pak vyhlídková plošina, ze které jde zahlédnout i mou oblíbenou horu Schneeberg, ale tentokrát nám počasí nepřálo, kvůli oparu jsme moc daleko nedohlédli. K zamyšlení pak u paty rozhledny slouží satirické obrázky s aktuálními tématy. Je tu alpinum s "horskou stezkou" s vrcholovým křížem, přírodní bludiště, rozárium..
Ale úplně nejoblíbenější součástí zahrady je pro mě Kneippův chodník - koryto s proudící vodou, které se prochází bosky, což je zvlášť pro mé věčně bolavé a namáhané nohy úžasný relax. Loni v září byl kvůli covidu pro mě zcela nepochopitelně mimo provoz a bála jsem se, že letos tomu bude stejně. Jaká byla radost, když jsem zjistila, že funguje! Nicméně před tím trocha stresu, když jsem zahradu s chodníkem nemohla najít, je docela malá a mezi ostatními se snadno ztratí... Před obědem jsme pak s Fridexem našli ještě parádní lanovku ukrytou v lese, kde nikdo nebyl, takže jsme si chvilku pojezdili, a pak už dočerpali energii v místní restauraci za doprovodu hrající fontány a po zhruba pěti hodinách vyrazili na rozpálenou cestu domů... Příští rok zase!


Zleva rok 2020, 2021 a 2018
Mí FB friends můžou mrknout na celou galerii

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Moje nej.... ferraty

Obrázek
První ferraty jsem si vyzkoušela v červnu 2016 a za těch pět let počet zlezených cest narostl na městskou holku s omezeným počtem dní dovolené a s řadou dalších horských ambicí na poměrně slušný počet. Po železe jsem šplhala nespočetněkrát v Rakousku, v Itálii, Švýcarsku i Slovinsku a pozor, vážení, letos poprvé i v Česku! :D Některé ferraty se mi vypálily do mozku a zůstanou mi tam do smrti, ať už proto, že jsem na nich prožila panický záchvat, totálně se mi rozklepaly nohy z šílené expozice či naopak se mi tetelilo srdce z toho, jak moc byla ferrata útulná a roztomilá. Pojďte se na ně společně se mnou mrknout! Ferraty se mohou rozčlenit do mnoha kategorií, a to zdaleka ne jen těch "povinných" typu nejdelší či nejobtížnější cesta mého života. Ale třeba taky: klettersteig, kde jsem použila odsedku po zlezení prvních dvou metrů, nejuklouzanější cesta či ferrata, na níž jsem si přivodila nejvíc modřin. :D Takto bych mohla pokračovat, protože prakticky každý kousek ve mně zanech...
Další informace

Sólo ve Vysokých Tatrách vol. 2

Obrázek
Loni jsem si začátkem července užila nádhernou sólo dovolenou ve Vysokých Tatrách, a tak jsem si letos rozhodla dát si repete. Stejný kemp, stejný počet dní, túry jsem moc neplánovala, rozhodovala jsem se každý den dle počasí. To vypadalo podstatně méně přívětivěji než předchozí rok, ale nakonec za celou dobu spadlo jen pár kapek v den příjezdu. Takže úžasným zážitkům v nejmenších velehorách na světě nic nestálo v cestě! I když něco přece jen - medvědi! A to se nesmějte! Já sem loni jela s tím, že na Slovensku se v hojném počtu vyskytují, ale přímo ve Vysokých Tatrách přece ne, protože vysoké nadmořské výšky, mraky lidí... Chachacha. Těsně před tím, než jsem letos odjela, jsem viděla na FB fotku medvídě přímo z ulic Starého Smokovce! A i během dovči mě pár lidí nezávisle na sobě oslovilo s tím, jestli se nebojím štrádovat sama právě skrz chlupáče. Odpoledne a nad hranicí lesa samozřejmě v poho, ale než se mezi kleč člověk dostane... A já vyrážím jako správný horal brzo, v šest až sedm ...
Další informace