Sólo ve Vysokých Tatrách vol. 2

Loni jsem si začátkem července užila nádhernou sólo dovolenou ve Vysokých Tatrách, a tak jsem si letos rozhodla dát si repete. Stejný kemp, stejný počet dní, túry jsem moc neplánovala, rozhodovala jsem se každý den dle počasí. To vypadalo podstatně méně přívětivěji než předchozí rok, ale nakonec za celou dobu spadlo jen pár kapek v den příjezdu. Takže úžasným zážitkům v nejmenších velehorách na světě nic nestálo v cestě!

I když něco přece jen - medvědi! A to se nesmějte! Já sem loni jela s tím, že na Slovensku se v hojném počtu vyskytují, ale přímo ve Vysokých Tatrách přece ne, protože vysoké nadmořské výšky, mraky lidí... Chachacha. Těsně před tím, než jsem letos odjela, jsem viděla na FB fotku medvídě přímo z ulic Starého Smokovce! A i během dovči mě pár lidí nezávisle na sobě oslovilo s tím, jestli se nebojím štrádovat sama právě skrz chlupáče. Odpoledne a nad hranicí lesa samozřejmě v poho, ale než se mezi kleč člověk dostane... A já vyrážím jako správný horal brzo, v šest až sedm hodin. 

Cestou na Skalnaté pleso

Takže tyhle obavy z nevítaného setkání mi docela zkomplikovaly túry, obávala jsem se pustit po ránu třeba na krásnou stezku vedoucí z Tatranské lesné do Starého Smokovce či výšlap na Sliezský dóm. Jak jsem to tedy řešila? Vybírala jsem co nejvíce odkryté trasy nebo ty, kam i po ráno leze hodně lidí (Rysy atd.). A pokud jsem se náhodou ocitla mezi stromy sama, mlátila jsem hůlkami do kamenů o sto šest (až mě někdy potkáte, tak už budete vědět, proč jsou tak otřískané :D) a nahlas si zpívala. A stejně mi nebylo dobře. Ale nic jiného mi radost z horské dovolené jinak opravdu nekazilo.

Panoramata od Zeleného plesa

Posilovna plic aneb Škrábeme se na Skalnaté pleso

Odjezd byl opět lahůdkový, batoh čtyřicítka narvaná po okraj, v náručí stan... Naštěstí mi jede přímo z Olomouce RegioJet, který mě po pouhých 4,5 hodinách vysypává v Popradu, kde nasedám na električku, kterou mám na týden předplacenou, a hurá pod hory. V příjezdový den je nejhorší počasí, na radaru to vypadá, že se spustí slejvák, takže přemýšlím, že někam zalezu a vydám se do kempu až se to přežene, ale naštěstí jen drobně sprchne a stavím stan za sucha. V osvědčeném kempu kousek od Staré Lesné, asi kilometr od zastávky električky. A věrna tradicím po vybalení vyrážím na procházku do Tatranské Lomnice, kde si s výhledem na Lomničák vychutnávám na večeři pizzu.

Směrem k Bielému plesu

Za dílčí cíl první túry si vybírám Skalnaté pleso s tím, že uvidím, odkud z něho vyrazím. Ráno je nádherně, takže již po šesté nasedám na električku ve snaze ušetřit zhruba tři kilometry chůze a pak už to začíná - to strašné šplhání a první nervy z medvědů. Naštěstí i v brzkou hodinu pár lidí potkám a v mezistanici lanovky jsem už úplně v pohodě. Lomničák se mi ukazuje v plné kráse, ale než k němu vylezu, klasicky přitáhne mraky a jeho vršek pak spatřím až zase večer. Při odpočinku u Skalnatého plesa padlo rozhodnutí zopakovat loňskou zahajovací túru - tedy Velká Svišťovka, Zelené pleso a zpátky do Lomnice. Víc lidí jde opačným směrem, což je možná i lepší (i když cesta ze Skalnatého je docela smrt, ale to sešup ze Svišťovky taky), ze Zeleného se to straaaaaaašně táhne, ale to víte, z Lomnice bych ráno musela hodně dlouho pochodovat osamělým lesem, a ti medvědi... Takže jdu tak, jak jsem zvyklá. 

Ranní Štrbské pleso

Na vrcholu se pokochám výhledy a u Zeleného plesa jsem už po jedenácté, takže si dopřávám delší chill s kávou a moučníkem a pak se rozhodnu, že si trasu o chlup prodloužím a vrátím se do Lomnice přes Veľké Biele pleso, kde jsem nikdy nebyla. Naprosto nádherná stezka, ale dle očekávání dlouhá, přesto jsem dole ve skvělém čase cca tři hodiny, a tak si poprvé v životě jdu vyzkoušet bobovou dráhu. A vážení, není to teda taková sranda, jak to vypadá! Tímhle se omlouvám těm, co jeli za mnou, že jsem tak brzdila, ale klopené zatáčky mě docela překvapily a fakt se to rozjíždělo. Podruhé bych si jízdu užila víc, ale zas taková paráda, abych vydávala další eura, to nebyla, a tak se ještě stavím na nákup a električkou mířím do kempu. Večery popisovat nebudu, jsou na jedno brdo a dost nudné - sprcha, večeře, kouknout na počasí a co se děje ve světě, chvilku číst, popřemýšlet o další túře a brzo spát. :-)

Predné Solisko

Na Štrbské a vodopády!

Počasí je ráno super, ale odpoledne se má trošku zkazit, a tak se rozhodnu vyjet na Štrbské pleso, vyšplhat na Predné Solisko a udělat dlouhé kolečko relativně nízko, kde by nějaký déšť tolik nevadil. Užívám si nádhernou tichou procházku kolem plesa v měkkém ranním sluníčku, pak následuje pár nezbytných chvil strachu z medvědů při průchodu lesem, a už je to v pohodě, už jsem na sjezdovce, vzhůru na Solisko. Mnoho času to nezabere, ale člověk se při výšlphu do výšky 2 117 m n. m. přece jen docela zadýchá. Při návratu zpět se začíná zatahovat, tak si dávám na chatě slaný štrůdl a přemýšlím, co s načatým dnem. Nakonec se tou nejkratší cestou vrátím zpátky na Štrbské s odhodláním se konečně dostat do popradských termálů, které mám zarezervované pro špatné počasí. Jenže si to při cestě električkou přehodnotím, vystupuji již ve Smokovci a vzhůru na Hrebienok a kouknout se na vodopády. Obloha zatažená, ale žádné kapky, takže mi náladu kazí jen tradiční davy, ale co čekat na nejfrekventovanější vysokotatranské "dálnici". :-)

Obrovský vodopád

Vysokohorská prémie - Rysy!

Úterý má být super shiny, takže cíl je jasný - Rysy! Klasický budíček v pět, v šest už sedím v električce a řítím se na Popradské pleso - je to hodinka, takže parkoviště již obsazené a spousta lidí šlape nahoru, tak, jak se v horách má. Cestou k plesu se dávám do řeči s místním, s nímž probereme kdeco - od medvědů (byla mi ukázána fotka medvědice s medvídětem z balkonu domu, kde pán bydlí!), mých dalších horských zážitků, tatranských lavin či (ne)výhod jít tatranskou magistrálu z Popradského plesa či ze Smokovce. U jezera se loučíme, pán vyráží na Ostruvu a dál, já tedy na Rysy. Příjemné zpestření mých mlčenlivých dnů. :-)

Cestou na Rysy

Stoupám v pohodovém tempu a ani se nenaděju a už jsem u řetězů, které výrazně vylepšily - přibyl žebříček, plošiny i řada řetězů navíc, aby se netvořily fronty. Pod chatou mě překvapí ještě poměrně strmé sněhové pole, ale nic, co by se s hůlkami nedalo zvládnout, a už se kochám z terasy, svačím proteinovku a chystám se na závěrečný útok na vrchol. Ještě trocha sněhu, sedlo a pak poměrně strmý úsek s nemálo pasážemi, kdy se musí použít i ruce, to si moc nepamatuju, nicméně v dobrém času se dostávám nahoru a kochám se tentokrát jen polskou stranou, protože tu českou halí mraky. Holt i sebevíc super shiny den nevydrží na vrcholcích Tater dlouho, letos jsem konečně pochopila, že tyto hory mají prostě vlastní klima a každý den přitáhnou více či méně mraků, které se většinou rozestoupí až večer, přes noc je jasno, to drží až tak do sedmé ranní a pak už zase nastupuje šedo a černo. 

Kadibudka pod Rysmi

Při zpáteční cestě se samozřejmě zastavím v chatě na polívku a kofolu a před návratem si ještě odskočím na kadibudku. A dobře dělám, protože kadibouda Chaty pod Rysmi je vážení úplná bomba! Napohled obyčejná budka, ale když člověk vstoupí dovnitř, otevře se mu nádherný pohled na okolní vrcholy - přední strana je totiž prosklená! Všetečných pohledů netřeba se bát, budka stojí vysoko nad stezkou. Hned jsem si začala představovat tu romantiku při jasných nocí, nebe plné hvězd... :D A to tu ještě mají houpací lavici, no prostě krása. 

Popradské pleso

U Popradského plesa si ještě zajdu na symbolický cintorín obětí hor a sejdu ke Štrbskému plesu, protože toužím po kávě a zmrzlinovém poháru. Obojí si dopřávám, a pak už nasednout na električku směr Stará Lesná s myšlenkou, že jsem si dala celkem do těla a zítra bude odpočinkový den...

Směr Téryho chata

Jen se kouknout pod sedlo...

Má být opět hezky a v plánu je vylézt na Téryho chatu. Je to poměrně krátký výlet, takže si dovoluji vyrazit až o půl osmé, ale s tím, že medvědy jistím asfaltkou na Hrebienok. V této "pokročilé" hodině se to už turisty docela hemží. První pauza na Zamkovského chatě a hurá do Malé studené doliny. Jsem poněkud frustrovaná, že mám stejné tempo jak pán, co má v nosítku dítě :D, ale před největším stoupákem ho předbíhám a na chatu dorážím i navzdory pozdějšímu startu v luxusních 10:30. 

Priečné sedlo

Dám si kofolu, sušené maso a už je to tady - jako magnet mě přitahuje Priečné sedlo. Jsem tu brzo, energie spousta, krásné počasí... Jenže zároveň vím, že Tatry letos obdržely opravdu vydatnou sněhovou nadílku a bez nesmeků se raději do určitých úseků nepouštět. Tak se rozhoduji, že se půjdu podívat pod sedlo a když tak se vrátím. No a jak si myslíte, že to dopadne - vyšlapaná cestička sněhem bez problémů překonatelná jen s botami a už visím na řetězech. Ale že jich tu je! Naposled jsem tudy šla před čtrnácti lety, pamatuji si jen vrcholový přehup, ale že mu předchází poctivé půlhodinové lezení po stěně, to si nevybavuji. Naštěstí je tu řetězů spousta, takže se to neštosuje a já plynule šplhám až nahoru. Na druhé straně pohoda, jen se to ke Zbojnické příšerně táhne. Ale aspoň pro jednou nejsem v kempu už před čtvrtou. :-)

Cestou ze Zbojnické chaty

A konečně ty termály!

Poslední den chci vyrazit na magistrálu, z Popradského plesa na Smokovec. Předpověď hlásí vedro a slunečno, ale před polednem i možnost bouřkových mraků, a i když z toho v naprosté většině nic není, nakonec usuzuji, že si nebudu dělat násilí a dělám si jen pěkný pětihodinový výlet na Ostrvu. Aspoň si projdu nádhernou žlutou značku do Štrbského plesa, kterou ještě neznám. Ač jsem dole v poledne, našlapala jsem poctivých 15 km a nastoupala 800 výškových metrů. Skočím do kempu pro plavky a vyrážím na tříhodinový relax do Popradu, kde si plnými doušky užívám perličkové masáže na sto způsobů, ale dám si i pár klasických plaveckých bazénů, a hlavně řádím na tobogánech - je jich tu docela dost a dva stojí zato - krátké, ale pekelně prudké. Do kempu se vracím pozdě a tak jen povečeřím a jdu spát, ráno mě totiž čeká pekelný budíček 3:45, protože musím stihnout električku v 5:15 - RegioJet mi jede z Popradu již kolem sedmé. Skvělý týden v Tatrách, za rok na viděnou!

Mí FB friends si mohou prohlédnout celou fotogalerii