Zahájení ferratové sezony aneb Poprvé na českém laně!

Zima proběhla víceméně v pohodě, sice jsme se kvůli covidu nedostali na tradiční lyže do Alp ani na žádný sněžnicový přechod, ale běžkovala jsem zase o sto šest (a díky bohaté sněhové nadílce zdolala rekord 220 km) a dokonce jsme si na víkend do Jeseníků půjčili i skialpy. A pak přišlo jaro. Kvůli malému dramatu v mém životě a pokračujícímu lockdownu poněkud temné a dlouhé. Ale s květnem přišla naděje. A když jsem 29. 5. letos poprvé visela na ferratovém laně, chtělo se mi řvát, že po dlouhé době konečně zase žiju!

Ve facebookové skupině Adrenalin jsem už dlouho, ale bohatou nabídku jejích aktivit jsem podrobně nikdy nezkoumala, hlavně proto, že většina lidí je z Čech a vyráželi na místa pro mě vzdálenostně nedostupná. Ale pak jsem zachytila, že chtějí udělat dvoudenní akci blíž ke mně, než k Praze, a navíc na ferraty! Moje zamilovaná aktivita, kterou jsem u nás nikdy neprovozovala hlavně proto, že nebylo s kým. Alpy jsou Alpy, ale když to do nich zatím nejde, beru i české ferraty všema deseti! A tak jsem v sobotu ráno statečně sedla za volant a vydala se do hodinu a půl vzdálené obce Vír na Vysočině. Cestou mě chytla průtrž mračen a spadlo i pár krup, což v kombinaci s mým strachem z řízení udělalo z jízdy vskutku adrenalinovou záležitost. Ve Víru jsem počkala na partu a společně jsme vyrazili na první z místních ferrat.

Krátká a snadná ferrata s pěkným výhledem do okolí byla tím pravým startem do nové ferratové sezony. Na vršku jsme si popošli pár desítek metrů a čekalo nás další lezení, ultrakrátká ferrata obtížnosti D, ale teda... No, začátek naprosto v pohodě, pak kraťoučký hravý most a závěrečná poměrně příkrá stěna bez jakékoliv kramle. Ale skála absolutně neklouzala a nabízela dost přírodních chytů, takže se to dalo zvládnout naprosto pohodově. Já se tedy dost bála, zase se mi vracely ty moje šílené zážitky z Dolomit a předloňské Sissi Klettersteig, ale strach měl tentokrát opravdu velké oči.

Nahoře jsme sešli přímo k vírské přehradě a po hrázi se dostali na druhou stranu, cestou začalo pršet, a tak jsem se chvilku schovávali v přístřešku, než jsme vyrazili na poslední ferratu - velmi jednoduchou, ale s nejhezčím výhledem. Během chvilky jsme byli dole, zašli pro auta a vyrazili na nedalekou zříceninu Zubrštejn, kde jsme si odlovili kešku a s blížícím se západem slunce uháněli na nocležiště a místo nedělního programu, do lomu Velká dohoda v Moravském krasu. Udělali jsme si táborák, ugrilovali sýry i klobásy a prokecali půlku noci.

Ráno jsme si při čekání na novou skupinku odlovili další kešku, a pak už vyrazili užít si zdejší ferraty. Nejprve jsme vyzkoušeli šedesátimetrový most, který byl poměrně vysoko nad zemí a při své délce nabídl slušný adrenalin. A pak už si mohl každý vybrat, co hrdlo ráčí. Zatímco ostatní kromě zajištěných cest vyzkoušeli i lezení, já zůstala u ocelového lana a prolézala ultrakrátké, ale v některých případech opravdu výživné ferraty. Do éčka jsem se nepustila ani s pomocí lana, ale nějaké menší převisy a silovější úseky jsem zvládla. Na závěr jsme pak vyzkoušeli i skvělou, pekelně rychlou trojdílnou zipline. 

Byl to skvělý víkend se super lidmi a já budu napjatě číhat na další akce, kterých bych se mohla zúčastnit.

FB friends se můžou mrknout na kompletní fotogalerii.