O životě

Už při zpáteční cestě z dechberoucího Švýcarska  jsem na mobilu hledala, kam bych ještě letos jela. Vzhledem k tomu, že se Fridex chystal na týden na GO kemp, zúžila jsem hledání na určitá data, protože přece nebudu celý týden sama doma! Našla jsem dvě možnosti - buď na pohodu na třítisícovku Schareck ve Vysokých Taurech, nebo na menší pohodu do Julských Alp - ne na hřebenovku, ta stačila jednou :D, ale na ferraty. Nakonec jsem pro svůj jubilejní 10. Kudrnkovský zájezd zvolila Rakousko a začala se těšit, že po dlouhé době pojedu nalehko, protože penziónek a horská chata, polopenze (snídaňové švédské stoly!), lázně... Žádná karimatka, ferraťák, a hlavně stan. Takže mě nepostihla ani klasická cestovní horečka, naopak jsem byla příjemně natěšená. Jenže... ...jenže ve středu ráno, v den odjezdu (vyráželi jsme v deset večer z Brna), je všechno špatně. Zakalená moč, pálení, nucení lítat na záchod v kratších intervalech, než kolik se dá při nočním přejezdu busem zvládnout. Je mi jasné, co...

Loni jsem si začátkem července užila nádhernou sólo dovolenou ve Vysokých Tatrách, a tak jsem si letos rozhodla dát si repete. Stejný kemp, stejný počet dní, túry jsem moc neplánovala, rozhodovala jsem se každý den dle počasí. To vypadalo podstatně méně přívětivěji než předchozí rok, ale nakonec za celou dobu spadlo jen pár kapek v den příjezdu. Takže úžasným zážitkům v nejmenších velehorách na světě nic nestálo v cestě! I když něco přece jen - medvědi! A to se nesmějte! Já sem loni jela s tím, že na Slovensku se v hojném počtu vyskytují, ale přímo ve Vysokých Tatrách přece ne, protože vysoké nadmořské výšky, mraky lidí... Chachacha. Těsně před tím, než jsem letos odjela, jsem viděla na FB fotku medvídě přímo z ulic Starého Smokovce! A i během dovči mě pár lidí nezávisle na sobě oslovilo s tím, jestli se nebojím štrádovat sama právě skrz chlupáče. Odpoledne a nad hranicí lesa samozřejmě v poho, ale než se mezi kleč člověk dostane... A já vyrážím jako správný horal brzo, v šest až sedm ...

TEN pocit po úžasně strávené dovolené, na kterou se vám z podivných a nevysvětlitelných důvodů napřed ani moc nechtělo, ale na konci brečíte, že už je konec, že chcete ještě jednou spát ve stanu, zavěsit se na ferratové lano, smát se s novými kamarády u kytary... Únavu a namožené svaly s přehledem přebíjí nádherný pocit z překonání sama sebe, překrásných velehorských panoramat a nepopsatelného pocitu sounáležitosti s partou lidí stejné krevní skupiny. Od roku 2016 si tento pocit servíruji minimálně jednou ročně, a i když ho už dobře znám, NIKDY se mi nepřejí. A čerpat z něj budu ještě dlouho... V červnu jsme po straaaaaašně dlouhé pauze zaviněné covidem zamířili do Alp, ale jen na dva dny, což mi na uhašení absťáku tedy rozhodně nestačilo. A tak jsem hned po návratu skočila na internet, objednala zájezd na ferraty do Švýcarska a rovnou ho celý zaplatila, abych si to nemohla rozmyslet. :D Počátkem července jsem se šla rozchodit do Vysokých Tater a pak už nezbývalo než zapakovat nezbytno...

Do městečka Tulln an der Donau kousek za Vídní se ráda vracím. Je to blízko a procházka zdejšími nádhernými zahradami potěší i ty, kteří rýpání v hlíně moc nedají. Jezdíme sem vždy, když se vrátíme z rakouských hor a platí nám ještě dálniční známka. Takže jeden víkend jsme si užívali v Raxech a další neděli šup znova za hranice. V mém případě šlo již o třetí návštěvu zdejšího areálu. V neděli 20. 6. bylo pekelné vedro. Jak tady, tak u našich jižních sousedů. A naše auto nemá klimu! Nicméně necelou tři hodiny trvající cestu jsme zvládli ve zdraví a rozžhavené počasí mělo své výhody - tak málo lidí jsem tu v životě neviděla! U vchodu jsme se prokázali certifikáty o očkování a testu, zaplatili vstup a pak už vstoupili do zeleného ráje.  Areál je rozčleněn do několika desítek různě pojatých zahrad a slouží zejména jako inspirace pro úpravu vlastního pozemku. Od minipředzahrádek přes zahrady bezúdržbové, přírodní, zeleninové, bylinkové až po různé balkony, terasy či květinové louky. Kro...