Vysokými Taury na pohodu
Už při zpáteční cestě z dechberoucího Švýcarska jsem na mobilu hledala, kam bych ještě letos jela. Vzhledem k tomu, že se Fridex chystal na týden na GO kemp, zúžila jsem hledání na určitá data, protože přece nebudu celý týden sama doma! Našla jsem dvě možnosti - buď na pohodu na třítisícovku Schareck ve Vysokých Taurech, nebo na menší pohodu do Julských Alp - ne na hřebenovku, ta stačila jednou :D, ale na ferraty. Nakonec jsem pro svůj jubilejní 10. Kudrnkovský zájezd zvolila Rakousko a začala se těšit, že po dlouhé době pojedu nalehko, protože penziónek a horská chata, polopenze (snídaňové švédské stoly!), lázně... Žádná karimatka, ferraťák, a hlavně stan. Takže mě nepostihla ani klasická cestovní horečka, naopak jsem byla příjemně natěšená. Jenže...
...jenže ve středu ráno, v den odjezdu (vyráželi jsme v deset večer z Brna), je všechno špatně. Zakalená moč, pálení, nucení lítat na záchod v kratších intervalech, než kolik se dá při nočním přejezdu busem zvládnout. Je mi jasné, co mě poprvé v životě (čehož si ale zase cením, protože jde u žen u velmi častý zdravotní problém) postihlo. Takže esemeska do práce, že potřebuju k doktorovi, vzít vzorek a před sedmou stepovat v čekárně s černými myšlenkami. Kultivace se nestíhá, ale dostávám dle předpokladů antibiotika, s tím, že zaberou do tří dnů. Do tří dnů! To už budu skoro na zpáteční cestě z dovči! Nejistým hlasem doktorku informuju, že mě čekají cesty. Do hor. Na pohodu, nic náročného, víc to nespecifikuji, takže netuším, zda si představuje výlet lanovkou na Sněžku či procházky okolo šumavských jezer, nicméně její reakce je fajn, ačkoliv asi ne úplně předpisová - "aha, tak já vám ještě napíšu kapky na bolest, kdyby bylo potřeba". :D Na její obranu a abyste si nemysleli, že jsem úplně šílená - zánět je na samém počátku, nic mě nebolí, prohmatání břicha i ledvin dopadlo dobře, takže když zaberou antibiotika, mělo by být vše v cajku.
Na vrcholu Türchlwandu
Cestou do práce fasuju léky a přikupuji ještě urologický čaj a přírodní prášek jako doplněk léčby, na který jsou skvělé recenze. V práci se prolejvám litry tekutin a začínám přemýšlet, jak přežiju cestu, která by jinak byla úplně v klidu - Taury jsou kousíček. Po práci domů, uklidit, rozloučit se s kočkami a v sedm busem do Brna, kde už svůj pitný režim brzdím, míchám si další várku kouzelného prášku, a pak už hurá na Zvonařku. Odjíždíme souběžně s busem do Slovinska, takže se dávám do řešit s jedním cestovatelem, popřeju mu hezké počasí - jak se líbilo, netuším, příjezd jsme nesladili, ale věřím v nadšení podobnému tomu mému před dvěma lety. :-)
O krávy tu "zakopnete" skoro na každém kroku
A už je tu bus a seznamování s novými průvodci. Máme jich celkem pět, protože jedeme tři zájezdy. S dětmi do Alp vede Jirka a Lenka, výletování Rocco a Michal a naši skupinku chystající se na vrchol Schareck Martin. Rocca samozřejmě znám, legendární průvodce, který s námi byl před čtyřmi lety v Dolomitech, na mém nejlepším zájezdu v životě. Nepamatuje si mě, není se co divit, s jeho frekvencí průvodcování, ale pilně se mu připomínám, a pak už si ještě jednou odskočit a nastupovat, vyráží se.
Zdejší kopce jsou nádherně zelené
A mám štěstí! Větší, než jsem se odvažovala si přát. Nejen, že nemusím využít nouzový autobusový záchod a vystačím si s přestávkami, maličké potíže, které mě přece jen trápily, během noci ustupují (kouzelný prášek, antibiotikum či snad magie kudrnovských výprav do hor? :-)), a navíc se poprvé v životě cestou na zájezd docela vyspím! Takže ráno před sedmou v městečku Bad Hofgastein jsem docela fresh a těším se na první výlet.
Zážitkový most u Strubnerkogelu
Lanovkou vyjedeme asi do 2 100 metrů nad mořem a čeká nás poměrně krátký výstup na vrchol Türchlwand. Nahoru "pouhých" cca 750 metrů, zato nás čeká pořádný sešup - takřka 1 700 m dolů. Ale rozložených na poměrně dosti kilometrech, takže to není nic brutálního. Ačkoliv se cítím dobře, poctivě piju a často odskakuji mimo stezku, mám na paměti, že beru léky, takže tempo nehrotím a sunu se vzhůru pomaličku. K mé úlevě nikdo nenasazuje ďábelské tempo jako Vojta ve Švýcarsku :D, takže držím první skupinku a na vrchol se dostávám bez problémů. Ačkoliv není úplné azuro, je krásně, výhledy fantastické, všudypřítomná zeleň a četná stáda krav, tak typické pro Taury, fotogenické, takže se začínám dostávat do tradiční horské nálady (=úsměv jak měsíček na hnoji).
Zitteauer Tisch
Nahoře dostáváme od Rocca kafe a čaj - beneluxus servírovaný každý den (který se navíc stupňoval, no prostě si nás průvodci hýčkali!). Sestup opravdu nebolí, cestou děláme delší zastávku na horské chatě a v dobrém čase se dostáváme na parkoviště, odkud nás autobus odveze do hostelu v Bad Gasteinu, kde bych měla strávit jednu noc, zatímco ostatní dvě skupinky obě. Podmiňovací způsob je namístě, protože cestou dolů z výletu popřemýšlím a rozhoduji se odkopnout pro jednou ego za horizont a připojit se k bandě, která zůstává v hostelu. A to zejména kvůli druhému dni, který je velmi pohodový - zatímco "Scharečáky" čeká cca zhruba 1 100 metrů převýšení na poměrně těžko (spacák, protože covid), my si opět ulehčíme cestu lanovkou, vyšlapeme nahoru jen necelých čtyři sta metrů a sestoupíme zhruba kilometr. Takže si domlouvám další noc v hostelu a utěšuju se myšlenkou, že mě aspoň čeká visutý most, další vrcholové kafíčko :D... Večer ještě navštívíme centrum Bad Gasteinu s nádherně nasvícenými mohutnými vodopády, pak ještě krátký pokec a okolo jedenácté do pelechu.
Centrum Bad Gasteinu
Druhý den zamáváme vrcholové skupince a vyrážíme na lanovku, která nás vyváží do zhruba 2 200 metrů. Hned u lanovky nás čeká zmíněný visutý most, ale oproti mostkům ve Švýcarsku je víc než na pohodu - trochu se houpe, slušná hloubka, ale je velmi stabilní. Aneb pokud není upřesněno, kolik lidí na něj může, není co řešit. :-) Pak "šplháme" (doslova) pár metrů na vršek Stubnerkogel a okolo lanovky se vrátíme zpátky a vyrazíme zdolávat naše dnešní převýšení. Cestu nám zpestří dalekohled, který promítá, na co koukáme - jen škoda, že půlku výhledu halí mraky. A pak už jen chvilička a jsme na nejvyšším bodě výletu - Zitteauer Tisch (2 463 m n. m.). Vrcholové kafíčko, čaj a pomalý, pohodový sestup k přehradě, kde si děláme delší přestávku. Dávám si štrůdl, který při žádné návštěvě Rakouska nesmí chybět, a limonádu. Nad námi se stahují mračna, ale důvěřuji osvědčenému MeteoBlue, že do šesté, kdy už budeme dávno dole, nespadne ani kapka. Ostatní klasicky od rána straší, že se rozprší ještě před polednem, fascinuje mě, že je stále tolik lidí, kteří věří Norům. :-) Ale poctivě přiznávám, že tentokrát selhalo i MeteoBlue - kolem šesté mělo spadnout až 5 mm, ale ani kapka, vážení, ani kapka. A večer téměř jasné nebe...
Vodopády přímo v centru Bad Gasteinu
Ale to předbíhám, co Bad Gasteinu dorazíme totiž velmi brzy, a tak si ještě děláme asi dvouhodinovou procházku městem, abychom se pokochali vodopády i za denního světla. A po večeři nastává jediné malé zklamání zájezdu - jsem zvyklá, že se minimálně poslední normální (tedy ne před odjezdový) večer večírkuje (u delších zájezdů se pártyuje i na začátku), ale tady se lidi nějak rozprchnou... Tak povídáme ve čtyřech - já, Rocco a ještě dvě holky, které ale postupně odchází spát, a tak jsem na Roccovu nevyčerpatelnou studnici občas velmi šílených historek sama. :D A doufám, že až se vrátí skupina z večerní prohlídky vodopádů, někteří ještě zůstanou, ale bohužel. Aspoň se na chvilku připojuje pomocník Michal, s kterým si po Roccově odchodu spát ještě chvilku povídám. Škoda.
Závěrečný super shiny den
Někteří objasňovali své brzké odpadnutí tím, že následující den bude náročný. Ale to je často a socializace s partou je pokaždé téměř stejně tak úžasná jako samotný program. :-) Ale je fakt, že nás čeká pořádná porce vzdálenostních i výškových metrů. Zatímco Scharečákům stačí vyšlápnout cca 700 metrů nahoru a sestoupit zhruba 1 600, nás čeká směrem dolů podobné numero - ale nahoru asi o půl kilometru výš. A vzdálenostně zhruba 20 km vs. 12 km. Tím chci jen říct, že moje šetření sil skončilo předchozím dnem. :D Protože ačkoliv je možnost túru výrazně zjednodušit traverzem místo zdolání vrcholu, je mi jasné, že budu ve skupince, která půjde co nejvýš. Cítím se dobře a v kostech cítím, že potřebuji pořádnou túru, kterou si po kvalitním spánku užiju (což je první den zájezdu po noci v buse vždycky problém).
Krav je tu víc, ale i ovce občas potkáte
Počasí nádherné, sluníčko pálí o sto šest a výškové metry nabíráme docela nenápadně. U jezera se rozdělujeme na dvě části - na vrchol Kreuzkogel (2 688 m n. m.) nás vyráží i s Michalem pět, ostatní s Roccem traverzují a další výškové metry již nenaberou. My máme za odměnu nejen nádherné 360° výhledy a vrcholový kříž, ale i báječné kafe, skvělou čokoládu a výborný sušený kokos. To je ten stupňující se beneluxus, který jsem zmiňovala. :-)
Ani dolů to není taková hrůza, byť je znát, že tu moc lidí nechodí - stezka je poměrně zarostlá. Ale záhy se dostáváme na širokou pěšinu, která klesá docela rozumně. Pak ještě nepříjemná část po asfaltu a už zase hezká cesta kolem řeky, která nás dovede až do penzionu. Načasováno dokonale - dorážíme čtvrt hodiny před večeří, takže se stihnu i osprchovat, byť mi teče jen studená - což ani v tom horku nevadí, ačkoliv prý byla k dispozici i teplá, tak nevím, jak jsem tím kohoutkem kroutila. :D
Dechberoucí panoramata
A pak se už přesouváme k lázním, kde část zájezdu stráví tři hodiny. Velmi ráda bych se připojila, ve Švýcarsku bylo závěrečné rochnění v bublinkách dokonalé, ale kvůli zánětu si musím tento relax odepřít, a tak se jdu zabavit do města. Nejprve zastávka v kavárně na kafi a sladké tečce po večeři a pak se jdu mrknout na vodopády - a objevím půvabnou pěšinku, která vede kolem řeky dolů. I níže jsou totiž pořádné peřeje, byť mohutnosti těch vrchních nedosahují. Projdu se tam a zpátky a pak si jdu ještě na chvilku sednout na lavičku s báječným výhledem na okolní hory, které se pomalu noří do soumraku. Je to jeden z těch momentů, kdy si v duchu říkám - tohle si zapamatuj, přesně tenhle pocit, to tetelení srdce z báječných zážitků, z toho budeš v krizových chvílích čerpat. Cestou zpátky mám štěstí ještě na kulturní vložku - volně přístupný koncert vážné hudby, takže na deset minut zapluji do lehátka a vychutnávám si krásně teplý večer.
Večerní procházka kolem vodopádů
Cesta zpátky uběhne vmžiku, ani nevím, jestli jsem pořádně usnula - asi ano, protože mi přišla výrazně kratší než cesta tam. V Brně jsme už po páté, takže objednávám nejbližší bus, který mě před sedmou vysazuje v Olomouci.
Vrcholoví úderníci :-) aneb Five happy faces
A poctivě přiznávám, že tentokrát slzičky nepřicházející, ale to jsem čekala, po tak krátké době od Švýcarska, navíc jen pár dní a žádný tak intenzivní zážitek, jaký bylo překonání sebe sama na daubenhorské ferratě... Tuto dovču jsem brala jako nádherné zpestření léta, pohodový relax v krásném prostředí, seznámení s dalšími prima lidmi... A tohle vše jsem dostala opět měrou vrchovatou. A vzhledem k tomu, jak tato dovolená začala, jsem hlavně vděčná, že tak báječně skončila. :-)
Milá Kudrnko, brzy na viděnou při načínání druhé desítky zájezdů. :-)
Komentáře
Okomentovat